Založit webové stránky nebo eShop
 

sovapo

4. P‚ 3. OK MAN Rozhodování
ROZHODOVÁNÍ
 
Činnost, která tvoří součást pracovní náplně manažerů na všech úrovních řízení. Často se manažeři posuzují právě podle toho, jak úspěšná a efektivní jsou jejich rozhodnutí, jak se projevují ve zlepšeném chodu organizace, ve zvyšování hospodářských výsledků apod. Ostatní manažerské funkce ve své podstatě rozhodování obsahují.
Základní charakteristikou rozhodování je princip volby, tj. existence více variant, kterými lze dosáhnout téhož cíle. Jednotlivé varianty se mohou lišit jak svými náklady, tak i svými _______ a úkolem manažera je posoudit a zhodnotit pozitivní i negativní dopady a účinky jednotlivých variant, zpravidla cestou porovnání, a zvolit variantu, která je _______________.
 
Rozhodovací proces
Tento proces lze rozčlenit do určitých vzájemně navazujících činností, které se uskutečňují v časovém sledu – etapy rozhodovacího procesu:
  1. Identifikace rozhodovacího problému
-          k řešení problému lze přistoupit jen tehdy, pokud jsme ho přesně vymezili
-          často je identifikace založená na zjištění odchylky skutečného stavu od žádoucího /plánovaného/
-          k odhalení problémů přispívají především kontrolní procesy firmy
-          existují také problémy potenciální /mohou vzniknout v budoucnu/: závisí na vývoji podnikatelského okolí, mohou firmu ohrožovat, např. růst cen surovin, energií, nebo jí naopak přinášet nové příležitosti, např. objevení nových technologií, růst poptávky; včasná reakce znamená předcházení budoucím problémům
  1. Analýza a formulace problému
-          bližší poznání problémové situace, která vyžaduje řešení a zjištění příčin /známé příčiny: nedostatečný počet pracovníků, špatná kvalita materiálu x příčiny neznámé/
-          v rámci analýzy je dále třeba:
o        specifikovat podstatné stránky problému
o        posoudit vývojové tendence problému /prohlubuje se, stagnuje nebo zeslabuje/
o        vymezit okruh zainteresovaných osob, útvarů či organizací
o        stanovit cíle řešení problému /orientace pro hledání řešení/
o        posoudit významnost jednotlivých problémů a stanovit priority v jejich řešení
Chybou mnoha manažerů je nesystematičnost v řešení problémů, např. řeší je tak jak přicházejí na stůl nebo přednostně řeší ty, které jsou blízké jejich profesi a neřeší právě významnost!
-          důležitá je také formulace jednotlivých problémů, která má pro kvalitu jejich řešení klíčový význam, doporučuje se:
o        problém formulovat objektivně a srozumitelně
o        při formulování nenaznačovat řešení
o        součástí může být vymezení požadovaného, cílového stavu.
  1. Tvorba variant rozhodnutí
-          etapa s vysokými nároky na tvůrčí schopnosti řešitelů
-          snahou by mělo být zpracovat co nejširší soubor koncepčně odlišných variant /čím je soubor menší, tím menší je naděje na dosažení skutečně dobrého řešení/
-          vážným nedostatkem v hospodářské praxi je, že se řešitelé spokojují s jediným navrženým řešením, které často vychází z minulé zkušenosti, může představovat první nápad a mít málo tvůrčí charakter
  1. Stanovení kritérií hodnocení
-          zpravidla se kritéria odvozují od stanovených cílů řešení problému
-          kvantitativní, např. náklady, zisk, likvidita x kvalitativní
-          kritéria by měla splňovat určité požadavky, zejména:
o        úplnost: soubor kritérií by měl posoudit všechny příznivé i nepříznivé dopady a účinky variant
o        kritéria by se neměla překrývat
o        počet kritérií by neměl být příliš velký… optimální
  1. Určení důsledku variant
-          úzce souvisí s etapou tři a čtyři, jedná se o zjištění předpokládaných dopadů a účinků jednotlivých variant z hlediska zvoleného souboru kritérií hodnocení
  1. Hodnocení a výběr varianty určené k realizaci
-          výběr takové varianty, která splňuje nejlépe cíle řešení, tzn. je nejlepší ze souboru
-          v první fázi se vylučují nepřípustné varianty
-          v druhé fázi probíhá posuzování celkové výhodnosti přípustných variant, výsledkem je buď určení celkově nejvýhodnější varianty nebo stanovení tzv. preferenčního uspořádání variant, tj. jejich seřazení od nejlepší k nejhorší
  1. Realizace vhodné varianty
-          kvalitu realizace může ovlivnit aktivita a angažovanost pracovníků, kteří vybranou variantu realizují; proto je úkolem manažera nejen kvalitní příprava a volba rozhodnutí, ale též efektivní komunikace zaměřená na vytváření příznivého klimatu z hlediska přijetí zvoleného řešení členy organizace
  1. Kontrola
-          stanovení odchylek skutečně dosažených výsledků realizace vzhledem k stanoveným cílům
-          jde především o zjišťování, zda problém stále ještě existuje, či zda nedošlo ke vzniku jiných problémů.
 
Metody pro podporu rozhodování:
Analýza silového pole: grafická technika, která umožňuje určit činitele, které působí příznivě a nepříznivě na zvolený problém, východiskem analýzy je rozdělení papíru ve tvaru písmene T, na levou stranu se zapisují pozitivně působící /pomáhající/ síly, na pravou stranu síly negativně působící /bránící/ na daný problém, dále je možné ohodnotit sílu pomocných a bránících sil např. stupnicí 1 až 5.
Diagram příčin a důsledků: grafická metoda, která je určena k zjištění příčin problémů
Metody tvůrčího myšlení - rozdělují se na:
  1. intuitivní, které se opírají o zásadu:
-          odloženého úsudku, která spočívá v potlačení „zdravého rozumu“, když se vymýšlí náměty možných řešení
-          co největšího počtu námětů
-          příznivé pracovní atmosféry přispívající k obohacování námětů
o        Burza nápadů /______________/ - podstatou je generování námětů, které mají vést k řešení určitého problému ve skupině, složené z různých profesí.
o        Brainwriting – písemná modifikace brainstormingu, účastníci své náměty píší na papíry, které si pak vymění, přezkoumávají je, přicházejí s dalšími přístupy.
o        Delphi metoda – zaměřuje se na odborníky, jejichž stanoviska jsou získávána prostřednictvím dotazníků.
  1. Systematické metody, které znamenají vnesení určitého uspořádacího přístupu do tvořivého procesu, zejména:
o        metody analogické /podobnost, obrácení/
o        matematicko – logické.
Rozhodovací stromy:představují určitý grafický nástroj zobrazení a řešení rozhodovacích problémů, a to především rozhodovacích procesů za rizika a nejistoty, pracuje se zde s jednoduchými symboly, a to uzly dvou typů – první je rozhodovací uzel zobrazený kosočtverečkem, který zobrazuje varianty rozhodování, mezi kterými může rozhodovatel volit, druhý, tzv. situační uzel, zobrazuje působení určitého rizikového faktoru a hrany vycházející z tohoto uzlu zobrazují možné budoucí situace.
 
Otázky:
  1. Mezi jaké funkce řadíme rozhodování?
  2. Co je základní charakteristikou rozhodování?
  3. Jmenuj jednotlivé etapy rozhodovacího procesu.
  4. Co se doporučuje z hlediska formulace jednotlivých problémů?
  5. Která etapa rozhodovacího procesu je nejnáročnější na tvůrčí schopnosti řešitelů?
  6. Co je brainstorming?
TOPlist